proč se moje webová stránka zhroutí, když si návštěvník zvětší text

Text, který se nesmí zvětšovat, je známý problém WCAG

Web, který se "rozbije" jakmile si zákazník zvětší text, je téměř vždy důsledkem pevných rozměrů: text, tlačítka nebo kontejnery nastavené na pixely namísto jednotek, které se přizpůsobují. Když si zákazník zvětší velikost textu v prohlížeči, pole s pevnou výškou v pixelech zůstane stejně velké a text z něj vyleze, přesahuje ostatní prvky nebo se ořízne. Menu, která přesně pasují na standardní velikost, rozbalovací prvky, které se nezvětšují, a tlačítka, jejichž text přesahuje okraj, jsou nejčastější symptomy.

Nejde o estetickou vadu, ale o funkční problém: pokud se štítek stane nečitelným nebo tlačítko neklikatelné, protože se text překrývá, zákazník nemůže dokončit krok v procesu nákupu. To se týká stejných zranitelných míst jako ovládání klávesnicí v celém nákupním procesu: problém s měřítkem, který vypadá nevinně na hlavních stránkách, může být rozhodující v kroku nákupu nebo přihlašovací obrazovce. Riziko hrozí také nadpisům a podnadpisům: pokud se prvek struktury zhroutí při zvětšení, pořadí čtení se zmátne, což se také objevuje v širším kontextu nadpisů, struktury a navigace.

Kde se to v WCAG 2.1 nachází: kritérium zvětšování

WCAG 2.1 stanovuje, že text musí být zvětšovatelný do určitého procenta bez ztráty obsahu nebo funkčnosti; to je princip stanovený v kritériu pro změnu měřítka textu, jak je uvedeno v samotné směrnici. V praxi test ověřuje stránku na více velikostech textu a kontroluje, zda se text ořízne, překryje nebo stane nečitelným. Co automatizovaný test nevidí, je, zda je stránka pak příjemná k použití nebo jen technicky "nerozbita" — tento rozdíl patří mezi věci, které automatický scan nemůže posoudit.