Může automatický test přístupnosti najít vše?

Automatické skeny postrádají lidský úsudek

Ne, automatický test přístupnosti nenajde všechno. Takový sken projde kód stránky a upozorní na to, co lze strojově rozpoznat: nedostatečný kontrast barev, obrázky bez atributu alt, formulářová pole bez popisku, chybějící názvy stránek, nesprávné nastavení jazyka, struktury nadpisů, které se neshodují. To je podstatná část požadavků z EN 301 549 a sken to prochází rychleji a důsledněji, než by to dělal člověk.

Co sken nemůže posoudit, je obsah a smysl. Obrázek může mít alt-text a přesto skutečně nepopisovat, co na něm je. Krok při nákupu může být technicky obsluhovatelný klávesnicí a přesto se zdát nelogický, se zaměřením, které skáče všemi směry. Nebo zda je chybová zpráva ve formuláři skutečně srozumitelná, nebo zda video potřebuje titulky, které odpovídají tomu, co se říká — to vyžaduje někoho, kdo se podívá a zamyslí se, ne skript, který procházet HTML. Overlay pro přístupnost to také nevyřeší: překládá vrstvu přes stránku, zatímco základní struktura zůstává nezměněna a čtečky obrazovky si s ní často vedou ještě hůře. Žádná zpráva od žádného poskytovatele by neměla tvrdit, že úspěšný sken dokazuje, že web plně vyhovuje zákonu.

Kde se to projevuje: WCAG 2.1 a EN 301 549

EN 301 549, evropský standard, na který se směrnice o přístupnosti odvolává, se v praxi rovná WCAG 2.1 úrovni AA. Část kritérií úspěchu v něm je objektivní a strojově ověřitelná — poměry kontrastu lze například měřit přesně. Jiná část stejných kritérií je formulována v termínech jako "dostatečný" nebo "logický" a to vyžaduje podle své podstaty posuzovací subjekt, který rozumí kontextu. Toto rozlišení není v disclaimer nespočívajícím někde dole, je obsaženo v samotné normě.