Co musí být v prohlášení o přístupnosti?

Povinný obsah, volná forma

Prohlášení o přístupnosti popisuje, v jaké míře e-shop nebo služba splňuje evropský standard přístupnosti, které části jej dosud nesplňují a jak může návštěvník nahlásit problém. Směrnice (EU) 2019/882 předepisuje tento obsah — co musí být součástí — ale ponechává formu na svobodu: neexistuje povinná šablona s pevnými nadpisy nebo pevné rozvržení. To znamená, že prohlášení může být na vlastním webu, v korporátní identitě společnosti, pokud obsahuje jádro: míru souladu, známé nedostatky a způsob, jak reagovat.

V jednotlivých zemích se liší především jazyk a v menší míře zvyk týkající se formátu. V Německu se dokument jmenuje Erklärung zur Barrierefreiheit a měl by být v němčině. Ve Francii je to déclaration d'accessibilité, francouzsky. V Belgii závisí jazyk na jazykové oblasti, kterou e-shop obsluhuje — nizozemština nebo francouzština — a belgický obchod často obsluhuje obě jazykové oblasti současně, což znamená, že v praxi jsou zapotřebí dvě prohlášení, každé v jazyce příslušné verze webu. V Nizozemsku se tomu jednoduše říká prohlášení o přístupnosti, také zde v libovolné formě.

Odkud to plyne ze směrnice

To, že obsah je evropsky sjednocen, zatímco forma zůstává v jednotlivých zemích na svobodu, vyplývá z konstrukce Směrnice (EU) 2019/882: směrnice harmonizuje samotné požadavky na přístupnost — v praxi EN 301 549 a WCAG 2.1 úroveň AA — a ponechává transponování, včetně přesné formy dokumentů, jako je prohlášení, národní legislativě každého členského státu. To vysvětluje, proč obsah prohlášení o přístupnosti vede všude ke stejnému výsledku, zatímco jazyk a zvyk se v jednotlivých zemích liší.