Který dohledový orgán má pravomoc nad mým e-shopem, pokud prodávám v několika zemích EU?

Každý členský stát má svého vlastního dohledového orgánu

Pokud dodáváte do více zemí EU, v praxi se setkáváte s více dohledovými orgány, nikoli s jedním evropským subjektem. European Accessibility Act je směrnice: každý členský stát implementuje požadavky do vlastní legislativy a určuje si vlastní dohledový orgán pro trh v rámci svých hranic. Pro Nizozemsko je to Autoriteit Consument & Markt, pro Německo Marktüberwachungsstelle der Länder für die Barrierefreiheit (MLBF) v Magdeburgu, pro Francii DGCCRF spolu s ARCOM a pro Belgii Economische Inspectie FOD Economie. Internetový obchod, který dodává zákazníkům ve všech těchto zemích, podléhá v zásadě všem těmto režimům zároveň, každému s vlastním zákonem, vlastním maximálním postihem a vlastní hlášením.

To platí pro dohled a vymáhání; technický požadavek v pozadí je však všude stejný. Ve všech 27 členských státech se testuje podle EN 301 549, v praxi WCAG 2.1 úroveň AA — internetový obchod, který splňuje tuto normu, ji v zásadě splňuje v každé z těchto zemí. Rozdíl není v normě, ale v tom, co se stane, pokud web normě nevyhovuje: v Německu je oficiální maximální pokuta o 100 000 EUR nižší než v ostatních třech zemích, ale existuje tam i rychlejší cesta prostřednictvím konkurentů a profesních sdružení, která mohou poslat tzv. Abmahnung pro nekalou soutěž. Ve Francii je maximum s 250 000 EUR nejvyšší, navíc s organizacemi, které zasílají výzvy k plnění. V Belgii platí maximum 200 000 EUR za porušení, nikoli za případ. Výjimka pro malé podniky — méně než deset zaměstnanců a nejvýše dva miliony euro tržeb — platí v každé z těchto zemí stejně, protože pochází přímo ze směrnice. Pro země mimo tyto čtyři, jako Španělsko, Itálie nebo Polsko, ještě nebylo ověřeno, kdo je dohledovým orgánem a které sankce platí; ti, kdo tam dodávají, by měli konzultovat oficiální zdroj dané země.

Odkud to vyplývá: směrnice a národní implementační zákony

Že každá země určí vlastního dohledového orgánu a sání určí samy, vyplývá z povahy Směrnice (EU) 2019/882: směrnice stanovuje cíl a normu, ale implementaci a vymáhání nechává na členských státech. Pro Nizozemsko je to rozpracováno v Implementatiewet toegankelijkheidsvoorschriften producten en diensten, pro Německo v Barrierefreiheitsstärkungsgesetz, pro Francii v implementaci v Code de la consommation a pro Belgii v Kodexu hospodářského práva — čtyři samostatné zákony se stejnou evropskou normou jako jádrem.